Citový vzťah k zvieratám som mal možnosť si vytvárať už od svojho detstva, lebo aj môj otec bol zverolekár.  Keď som sa rozhodoval o svojom budúcom povolaní, jednoznačne zvíťazilo štúdium na Univerzite veterinárneho lekárstva.                                                                                Mojím poslaním je ošetrovať pacientov nielen profesionálne, ale hlavne s láskou, starostlivosťou a tým najšetrnejším možným spôsobom.

Od dětství jsem měla ke zvířatům nadstandartní vztah, a jakmile jsem dokončila studia, stala se prioritou mého života. Úměrně s časem, který jsem s nimi trávila, rostla i láska k těmto bezelstným a empatickým stvořením i potřeba jim pomáhat. Chov ušlechtilých koček a výstavy jsem postupně vyměnila za péči o bezprizorní a týraná zvířata. V současné době pracuji jako ambulantní, hospitalizační a sálová sestra a zvířata pro mě nejsou jen pacienti, jsou to především moji přátelé. Doma mám dvě adoptované kočičí lásky Čikoretku a Nikol a křečka Vanesku.